To jsme my – 8. B

Naše třída patří mezi „skoro dokonalé třídy“ naší školy. Jsme parta teenagerů, s kterými si zahrává puberta a také dobrá nálada. Jsme prostě různí – malí i velcí, hubení či při těle, s brýlemi i bez brýlí, krátkovlasí i dlouhovlasí, a dokonce i plešatí  – a věřte nám, že víme, o kom mluvíme. Máme tu sportovce, a ty, co milují gaučink, najdou se zde tvorové, co jsou umluvení až moc, a ti, co nemluví vůbec. A jak to vypadá u nás s učením? Místy se objeví i výjimky, které by se učily od rána až do večera. Vyskytují se tu však vzácné exempláře, které škola moc nebaví a s úkoly si nedělají žádné starosti. Kdo by si myslel, že je v naší třídě nuda, ten by se mýlil. Máme tu Michala – třídního řehtala, Karolínu – sportovkyni, malou slečnu Verču, Kateřinu – kopírovačku zápisů, upovídanou a místy drzou Báru, Pepu – pana neučila, co všechno zapomene, posměváčka Standu, Filipa – naštvávače učitelů, třídního šaška Dominika, hrdého Slávistu Romana, Marka s vlnou na hlavě, Míšu, která roznáší sešity, třídního gamera Dana, vesnickou měšťačku Veroniku, bláznivou Áňu, brejlatýho zrzka Šimona, jednorožce Monču, slušňáka Honzu, černovlasou Káťu, třídního drzouna Jirku, Báru – slečnu barev, surikatu Lenku, Jirku, který vždy všechno zná a ví, hodnou Zuzku a Áďu. V letošním školním roce nám do třídy přibyl nový přírůstek. Je to Viktor, podobá se žirafě a hraje dobře fotbal. Naším hodným třídním učitelem je pan učitel Roman Pečínka, kterého máme na fyziku. Musíme přiznat, že pro někoho je fyzika stále španělská vesnice, ale pan učitel se to jistě pokusí alespoň trochu změnit. I když se nám občas do školy nechce, tvrdíme, že bez nás by na škole nebyla žádná legrace.